Salon Focení Psí hřiště Informace Tréninky Hlídání Fotogalerie O nás Kontakt Odkazy
NOVINKY

PRVNÍ ŠTĚŇÁTKO

KRMENÍ VAŠEHO PEJSKA

VÝCHOVA

PSÍ SPORTY

ZAJIMAVOSTI

PARAGRAFY


První štěňátko


Výběr plemene
Psa nebo fenku
S průkazem původu nebo bez něj
Koupě dospělého psa
Pejsek ze zverimexu
Pejsek z útulku
Kdy a kam si pro štěně jet
Výbava pro štěně
Jméno
Domácnost
Od chovatele k Vám domů
První dny doma
Venčení
Socializace

Výběr plemene
Přestože prapůvodní předek všech psů je vlk, za dlouhá léta domestikace bylo vyšlechtěno 400 různých plemen. Ta se od sebe velmi liší a to nejen vzhledově, ale i povahovými vlastnostmi. Než si pejska pořídíme měli bychom popřemýšlet, k čemu pejska vlastně chceme. Jako rodinného mazlíčka, obranáře našeho domečku nebo pozemku? Společníka na dlouhé procházky, psa na výstavu nebo na agility? Protože pejsek nás bude doprovázet i více než 15 let, je důležité toto rozhodnutí nepodceňovat.

Psa nebo fenku
Pes je mohutnější a silnější než fenka, v povaze bývá tvrdohlavější a dominantnější, je také samostatnější než fenka a častěji se toulá (hlavně v období hárání fen)
Fena je drobnější, mírnější a bývá lépe ovladatelná, obvykle dvakrát do roka hárá (hárání trvá cca 3 týdny).

S průkazem původu nebo bez něj
Průkaz původu slouží hlavně jako doklad o předcích pejska. Zajišťuje Vám, že vybrané štěně je opravdu zástupcem daného plemene a v současné době hlavně potvrzení zdravotních predispozic štěněte. Rodiče pejska s PP byli komisí (na svodu, bonitaci, výstavě) zhodnoceni jako přínos pro pokračování v chovu plemene. U pejsků v chovu se hodnotí i povaha (plemena lovecká a služební musí splnit i zkoušku) a zdravotní vady, které by mohli předávat na potomstvo (dysplazie kloubů, slepota, hluchota, epilepsie atd). K pejskovi s průkazem se neváží žádné zvláštní podmínky a to, že s pejskem můžete chodit na výstavy je jen malý bonus navíc.
Štěňátka bez průkazu původu jsou po rodičích (nebo ve vzdálenějších generací), kteří byli z chovu vyřazeni, protože měli dědičné zdravotní vady, labilní povahu nebo exteriérově nevypadali jako dané plemeno. Chov psů bez průkazu nepodléhá žádné kontrole, štěňátka nemusí být ani očkovaná, odčervená, bohužel se často stává, že pejskové jsou jen finančním zabezpečením množitele a jejich cena je jen velmi těsně pod cenou pejska s průkazem, k pejskovi bez PP málokdy dostanete kupní smlouvu.
Pozor na nejčastější výmluvy chovatelů psů bez průkazu:

  • je to 7 (8,10, nejmenší, jinak zbarvené) štěně z vrhu a tak nedostalo PP, toto se více než 20 let už nepraktikuje, všechna štěňátka po chovných rodičích průkaz dostanou
  • nemáme čas jet na bonitaci (výstavu), pokud majitelé nemají čas zúčastnit se výstavy, kolik času mají na to věnovat celému vrhu štěňátek?!
    Pokud jste si rozhodli pořídit křížence, nezbývá než čekat co z něj vyroste a podle znaků odhadovat, co mohl mít za předky. Štěňata odlišných plemen však mohou mít nevyzpytatelné chování.

    Koupě dospělého psa
    Dospělý pes již zvládá základní hygienické požadavky, umí se venčit. Není tak náročný na počet venčení jako malé štěně, kterého to teprve učíme. Dospělec má již druhé zuby, takže nepotřebuje tak intenzivně do všeho kousat jako štěňata. Může však mít různé zlozvyky, které bychom před jeho příchodem k nám měli znát a které budeme jen velmi pomalu odstraňovat.

    Pejsek ze zverimexu
    Pro nezodpovědné chovatele je to ta nejsnažší cesta jak zbavit štěňat a ještě na tom vydělal. Ve zverimexu pro štěňátka nejsou žádné karanténní povinnosti (jako je tomu např. v útulku) štěňátka jsou v nevelkém prostoru s mnoha jinými zvířaty, pejskové jsou velmi často nemocní (všímejte si jestli pejskům neteče z očí, nosu, nemají průjem, parazity a podobně). Je zanedbaná socializace, štěňátka jsou často několik týdnů v jednom malém prostoru bez možnosti dostat se ven na čerstvý vzduch.

    Pejsek z útulku
    Většina lidí však chápe výběr psa z útulku jako srdeční záležitost – snahu pomoci najít domov psímu kamarádovi, dát mu další šanci.
    V útulku se nachází pejskové, kteří měli smůlu na nezodpovědné majitele, kterým se pes omrzel a majitele, kterým se pes přestal hodit do života (změna v práci, stěhování, narození dítěte a obavy se soužití se psem nebo nedostatek času na zvíře, alergické potíže dítěte apod. výmluvy) Hodně psů pochází také od majitelů, kteří zemřeli nebo zdravotně a finančně nebyli schopni dále se o psa postarat. Menší skupinu psů v útulcích tvoří pejskové majitelů nezvládli jejich výchovu a psi jsou agresivní, bojácní, tuláci apod.
    Nevybírejte pejska z lítosti na první pohled, ale domluvte se s ošetřovateli v útulku na vašich požadavcích, vybraného pejska si před osvojením několikrát vemte na procházku, ať máte jistotu, že je to ten pravý (pro již tak osudem zkoušeného pejska by nebylo dobré, kdyby jste ho po měsíci, kdy vám začal věřit, jeli zpátky vrátit do útulku).

    Kdy a kam si pro štěně jet
    Pokud je to alespoň trochu možné, je dobré jet se povívat na nezávaznou návštěvu a s chovateli a rodiči štěněte seznámit ještě před odběrem. Podívat se v jakém prostředí štěňátka vyrůstají a jaký k nim a jejich mamince mají chovatelé vztah (pro bezpečnost štěňátek se nedoporučují návštěvy cizích lidí v prvních dvou týdnech). Štěňátka se snaží kopírovat chování matky a vy podle toho můžete snadno posoudit jak se bude projevovat vaše štěně. Štěňata by měla být v čistém prostředí, s dostatečným množstvím podnětů a zvuků. Správný chovatel by se měl postarat o co největší možnou socializaci štěňat jako je změna prostředí, různé zvuky, setkání s cizími lidmi, dětmi nebo třeba jízda autem. Podíváte se na štěňata a pokud se něco nebude zdát v pořádku, najdete si někoho jiného. Pokud si přejete mít doma pohodového společníka, který nebude mít problém s komunikací s jinými psy, vezměte si pejska od matky a sourozencům nejdříve v 7týdnech (s vyjímkou plemene československého vlčáka).
    Při výběru štěněte z vybraného vrhu vždy spolupracujte s chovatelem, ten má štěňátka nejvíce na očích a měl by vám objektivně říct o tom jak se každé štěně začíná projevovat, které je bojácné, mazlivé a které se začíná projevovat třeba dominantně. Pamatujte na to, že štěně, které je nebojácné a jde samo k lidem se budu vychovávat snaž než to které se krčí v koutě nebo naopak jde vždy proti proudu.
    Zkontrolujte jeho zdravotní stav! Zda má čisté uši, nemá v srsti roztoče a ekzémy. Dále zkontrolujte dásně, skus zubů. Oči by měly být bez výtoku. Chovatel vám dá očkovací průkaz psa, kde musí být veterinářem zaznamenaná očkování a odčervení, kupní smlouvu, popř. informace o chovatelském klubu. Dále je zvykem dát štěňátku do začátku stejné krmení (pokud jedlo granule) a kousek deky (může to být třeba i hračka) nasáklá vůní domova, aby se štěněti tolik nestýskalo.

    Výbava pro štěně
    Miska na vodu a na jídlo
    Misky by měly být nepřevrhnutelné, s protiskluzovým dnem. Plastové misky nejsou pro malá štěňátka ideální, protože je rádi koušou a tím je nejen zničí, ale můžou i kousky plasu sníst. Misku s vodou by měl mít pejsek pořád k dispozici.
    Krmení
    Jak pejska krmit najdete ve zvláštním článku zde
    Pelíšek
    Je důležité, aby pejsek měl svoje pohodlné a bezpečné místo bez průvanu, ze kterého bude mít přehled o dění v bytě. V pelíšku by měla být deka, která se dá snadno vyprat.
    Obojek nebo postroj a vodítko
    Obojek pro štěně by měl být polstrovaný, přiměřeně široký (ne příliš tenký). Obojek nebo kšíry (ty jsou lepší pro zdravý pejska) by jsme poprvé měli pejskovi nasadit doma nebo na zahradě, aby si na něj zvykl dřív než k němu budeme připínat vodítko. Některá štěňátka dostanou obojek už u chovatele.
    Hračky
    Připravte štěněti vhodné hračky a naučte je si s nimi hrát. Nebude pak kousat do zařízení bytu a vašich bot. Hračky musí být v první řadě bezpečné. Pozor například na malé míčky, které pejskové snadno spolknou, ani s tenisákem by jste neměli pejska nechávat bez dozoru, protože může sníst filc z povrchu a ten může ucpat žaludek. S jakými hračkami u pejska nejlépe uspějete, Vám poradí nejlépe chovatel, který Vaše štěňátko zná nejvíc.
    Ostatní
    Ostatní věci, které by se mohli hodit se liší podle plemene a vašeho životního stylu. Např. pomůcky na úpravu srsti (hřeben, kartáč, šampon, gumová rukavice, trimovací nůž a pod.). Pokud si sami troufnete na stříhání drápků tak i kleštičky nebo gilotinku.Pokud často cestujete mohla by se Vám hodit přepravka či cestovní taška, pásy do auta nebo náhubek pro cestování hromadnou dopravou.

    Jméno
    Jméno by mělo být se něho snadno vyslovovat, mělo by být krátké a obsahovat znělé souhlásky. Pokud si vybíráte pejska s PP už bude mít nějaké jméno přidělené, ale to neznamená (pokud se nejedná o staršího pejska, který už na jméno slyší), že ho tak musíte oslovovat, ale můžete si vymyslet vlastní.

    Domácnost
    I domácnost bude před příchodem štěněte potřebovat zkontrolovat. Pokud bude štěně bydlet doma musíte zajistil kabely od spotřebičů, škvíry, do kterých by se štěně mohlo schovat, ale už by se špatně dostávalo ven (např. pod skříní), jedovaté rostliny, čistící prostředky. Nejlepší řešení, abyste na nic nezapomněli, je prolézt celý byt po čtyřech a podívat se tak na váš byt z pohledu pejska. Pokud bude pejsek na zahradě, tak zkontrolujeme plot, zamezíme přístupu k vodní ploše (bazén, jezírko) a jedovatým rostlinám. Na vrátka umístíme cedulku, aby sousedi nebo pošťák omylem štěňátko ze zahrady nepustili ven.

    Od chovatele k Vám domů
    S chovatelem se domluvte na den a čas, kdy si pro štěňátko pojedete. Pokud vás čeká cesta autem (autobusem, vlakem) chovatel Vám dá štěňátko nenajezené, aby se minimalizovalo riziko nevolnosti. Čeká Vás dlouhá cesta? Udělejte štěněti když je neklidné zastávku na vyvenčení a proběhnutí na klidném místě (štěně venčete na vodítku).Pokud budete cestovat hromadnou dopravou je vhodné dát štěně do přepravky nebo do tašky, pokud bude muset jít pěšky, domluvte se s chovatelem, aby ho přivykl na obojek a chůzi na vodítku.

    První dny doma
    Přineste ho do nové domácnosti v době, kdy zde není mnoho lidí a nechte ho, ať si samo prohlédne místa, do kterých bude mít přístup. Přestože si na příchod nového člena rodiny berete dovolenou, myslete na to, že malé štěně většinu času prospí. Využijte toho, a když je štěně unavené zkoušejte ho zvykat i na pobyt o samotě. Ukažte mu kde má misku s vodou, kde pelíšek a kam se má chodit venčit. Do míst kam pejsek nemá mít přístup, ho nepouštějte ani první den (ložnice, postel).

    Venčení
    Zeptejte se chovatele jak učil štěňátko čistotě a zpočátku používejte systém na které je štěně zvyklé (noviny, savý textil, piliny, speciální podložky). I u štěněte, které zatím nemá základy hygieny, se brzy naučíte rozlišovat jejich signály: štěně obchází kolem do kolečka, sedí u dveří, nebo se na vás výmluvně dívá. Jakmile si tohoto všimnete, vezměte ho a podložte pod něj noviny. Štěně musíte brát na zvolené místo několikrát denně: ráno těsně po probuzení, po krmení, po probuzení během dne a těsně před uložením ke spánku. Pes brzy začne na toto místo chodit sám. Když ji vykoná na správném místě, okamžitě ho pochvalte. Nikdy netrestejte psa za to, že udělá loužičku nebo hromádku na zakázaném místě, štěněti po „akci“ nepochopí, proč ho trestáte. Počůrané plochy nečistěte čistícími prostředky s obsahem čpavku, protože jejich pach je cítit podobně jako moč a štěně by tak mohlo použít stejné místo znovu.

    Socializace
    Jestliže chceme z pejska bezproblémového společníka, je velice důležité období mezi 7. a 14. týdnem, kdy si štěně osvojuje základní návyky. Po příchodu do nového domova mu nahrazujeme celou smečku a i psí mámu, takže je zcela odkázáno jen na nás. Vše co od nás pochytí, to dobré i špatné, si nese s sebou do života. Štěně musíme postupně přivykat na různé situace a zvuky, se kterými se bude setkávat. Vždy to ale musí být pro něj příjemný zážitek. Špatná zkušenost může vést k trvalému strachu. Štěně by se mělo setkávat s cizími lidmi, psy a různými zvířaty, aby se naučilo mezi nimi chovat, například ve školce pro štěňátka.